Hrad Lukov s titulem Památka roku 2016

Hrad Lukov se nachází asi 2 km nad obcí Lukov nedaleko Zlína, v jihozápadní části Hostýnských vrchů. V roce 2016 obdržel prestižní titul „Památka roku“. Soutěž vyhlašuje každým rokem Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a důvodem založení byla motivace vlastníků historických objektů k jejich obnově a ochraně.

Příjezd 

V obci po odbočení na ulici Hradská se dostaneme na parkoviště na okraji lesa. Poblíž parkoviště je menší dětské hřiště a socha sv. Jana Nepomuckého.

Trasa k hradu

Bezbariérovou trasu (vhodnou i pro kočárky) je možné zvolit po lesní cestě vlevo, na níž se později napojuje červená turistická značka. Tuto variantu nabízíme na přiložené mapě.

Turisté bez kočárku se mohou až na hrad vydat po zelené turistické značce, zprvu půjdou pěšinou přes loučku podél lesa a poté lesem kolem skalních útvarů Králky. Ty byly předsunutým opevněním hradu a ve třicátých letech 19. století byly romanticky upraveny šlechtou z Lešné.

Prohlídka hradu

Před hradem je dětské hřiště a budova s rychlým občerstvením. Na samotný hrad je vstup po mostě přes hradní příkop. Za branou je pokladna. Prohlídka hradu je individuální bez průvodce. S kočárkem je možné se pohybovat pouze v některých částech hradu (vyjma vnitřních prostor, schodišť a vyhlídky). V interiéru hradu je ve vyhrazených časech automaticky spuštěna poutavá audionahrávka o dobývání hradu vojsky uherského krále Matyáše Korvína. Lze navštívit také věž Svatojanku, která slouží jako rozhledna a nachází se nad rychlým občerstvením.

Historie hradu Lukov

Počátky hradu Lukova na základě nepřímých důkazů sahají už do první třetiny 13. století. Na začátku 14. století jsou první písemné zmínky o držení Lukova mocným rodem Šternberků, kteří jej na konci 14. století rozšířili o rozsáhlé předhradí, které bylo zpevněné nárožními věžemi, z nichž se zachovala dodnes pouze Svatojánská. I přesto hrad Lukov zřejmě dobyla vojska uherského krále Matyáše Korvína. Dalšími majiteli byli Kunštátové, Nekšové z Landeka, Valdštejnové, Freihofenové a Minkvicové z Minkvicburku.  

V době třicetileté války se stal útočištěm lidového odporu proti Habsburkům a byl obsazen valašskými povstalci. Bez boje ho obsadili také Švédi a při opouštění byl jimi vyrabován a zapálen. Od zadlužených Minkviců získal lukovské panství Jan Josef z Rottalu, který jej zanedlouho prodal Seilernům. Hrad ztrácel na významu. Postupně z něho byly vrchnostenské kanceláře přemístěny dolů do vesnice, na konci 18. století byl opuštěn úplně a rozebrán ke stavebním účelům. Záchranné práce započaly koncem 20. století. Od roku 1987 byla zahájena postupná památková obnova. Podílí se na ní členové Hnutí Brontosaurus a Spolku přátel hradu Lukova.