Hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích

Hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích se řadí k industriálním památkám mimořádného významu. Jeho dvě těžní věže jsou symbolem tvrdé hornické práce, lidského umu a především dovednosti našich předků. Historicky cenný areál se snaží zachovat model posledního pracovního dne. Prohlídka je postavena na pomyslné každodenní cestě havíře a dokonce právě bývalí havíři zde dnes provázejí. Od cechovny prochází návštěvník čisté a špinavé koupele až na náraziště jam, kde havíři sfárali do šachty. Obě jámy byly po ukončení těžby v roce 1997 zasypány, reálnou ukázkou dobývacích metod je však možné projít 110 m dlouhých důlních chodeb pod kopcem Homole. Důl byl pověstný svými důlními ohni, otřesy a velmi obtížnými geologickými podmínkami. K výcviku báňských záchranářů sloužil objekt dýmnice se simulovanými závaly a průlezy v různých úrovních. Zcela mimořádnou pozornost si zaslouží dochovaný soubor tří těžních strojů. Unikátní secesní parní těžní stroj Ringhoffer Smíchov z roku 1905 je předváděn návštěvníkům v pohybu. Dalším zajímavým těžním strojem je Ruston Praha systému Koepe, také z roku 1905, a nakonec elektrický těžní stroj Škoda z roku 1932. Hornický skanzen Mayrau předvádí návštěvníkům komplexní činnost uhelného dolu založeného Pražskou železářskou společností v roce 1874. Jámy Mayrau a Robert byly hluboké 527 metrů a důl pojmenován po Kajetánu Mayerovi, svobodnému pánu z Mayrau. Významnou osobností v historii dolu byl závodní Ing. Jan Karlík, který vynalezl tachograf, bezpečnostní zařízení, které se rozšířilo do celého světa.